Jak jsme si pořídili skútry
10.04.2022
Tenhle článek by se taky mohl jmenovat „Jak jsem ze silniční motorky skončila u skútru“, v Péťově případě „Od Harleye ke skútru“ a nejvýstižnější název by byl „To byl zase nápad.“
Byl červenec a motosezóna byla v plném proudu, bylo jasné,že to muselo přijít. Toto téma totiž přicházelo v pravidelných intervalech.
Seděli jsme u kafíčka a Péťa pronesl: „Přemýšlím, že bych si pořídil Vespu.“
Moje odpověď, zcela bez rozmyslu, byla: „Tak jo, a já si jí pořídím taky. Žlutou, aby mi k ní ladil můj nový rolovací batoh.“
P: „A já šedou nebo červenou.“
Péťa hned nadšeně plánoval: „Budeme jezdit do Prahy do vespa klubu a pojedeme do Itálie na sraz.“
Že jsem se musela povinně dívat na různý videa na youtube z Vespa srazů, je snad všem jasný.
Zatímco Péťa se toho hned chytil, já se smála, že to byl přeci jen vtip – nemám na ní peníze a určitě z ní nedosáhnu na zem, zněly moje argumenty.
Argumenty, neargumenty, Péťa už nás viděl jak drandíme po českých silnicích každý na svém stroji.
Na dvě Vespy, ale naše finanční možnosti opravdu nestačily. Navíc jsme zjistily, že moje výmluva, že z Vepsy nedosáhnu na zem, není výmluva, ale fakt.
Jenže Peťan se snu o tom, jak každý máme svůj stroj, nechtěl vzdát. Navíc, jak jsem již psala na začátku, tak téma Vespy/skútru se opakovalo v pravidelných intervalech.
Jednou přijel Péťa z práce a hned hlásil: „Mám nápad, pořídíme si Hondy.“
„Ojej“, říkala jsem si v duchu, „takže teď mě pro změnu čeká koukání videí s Hondou.“
P: „Ty si pořídíš PCX, to je nejmenší skútr, z toho musíš dosáhnout na zem, i kdybys nechtěla. A já si pořídím židloidní SH. Samozřejmě jen 125, abys to zvládla. Takhle já se kvůli Tobě obětuju, budu jezdit jenom na stopětadvacítce, abychom měli vyrovnané síly.“
„Kolik to stojí?“ zněla moje první otázka.
„Musím si to nejdřív vyzkoušet.“
„A jak to vůbec vypadá?“
O pár vteřin později: „Ty jo, to je parádní, to vypadá jako motorka na první pohled. Ale musím mít jedině červenou.“
Pak následovalo několik hodin videí o Hondě PCX a SH.
Druhý den mi Péťa volá: „Odpoledne jedeme do Hradce, mají tam jeden jediný kus pecky, mají jí sice už prodanou, ale domluvil jsem, že si na ní jen sedneš a zkusíš si jestli dosáhneš na zem.“
Odpoledne jsme tedy hned jeli do Hradce.
Pan na prodejně nevěděl kam dřív skočit, ale byl velmi ochotný, na skútr jsem sedla a zjistila, že sice jen na půl chodidla, ale dosáhnu. A to jsem měla šaty, protože jsem se nestihla doma převléci.
J: „Když už jsme tady, podíváme se i na ostatní motorky.“
Tak procházíme krám.
Jsem překvapená jak veliká je Africa Twin a už si představuji, jak sebou vozíme skládací štafle abych se na ni vůbec vyškrábala.
Jdeme ven a tam... tam jsme neměli chodit.
Láska na první pohled.
Nádherná motorka s názvem Rebel.
Chodím kolem ní ze všech stran a říkám si: „Tak tohle jsem neměla vidět.“
Ach...
No nic, jsme tu přeci jen kvůli něčemu jinému.
Péťa ještě zjišťuje od chlapíka na krámě, kdy mají přivést další skútry.
„Za 14 dní, ale ty jsou všechny prodaný a pak až v září. Ale jestli to tak bude, kolik jich bude a jakou budou mít barvu, to nikdo neví.“
V autě ještě Péťa říka: „Když už jsme na cestě, stavíme se ještě v Pardubicích. Tam by měli mít vystavený to moje SH, tak tam na něj mrknu na živo.“
V Pardubicích nejen, že měli vystavený SH, ale stál tam a mrkal na mě i Rebel.
No hele, co vám budu povídat... Nedalo mi to a sedla jsem si. Dosáhla jsem na zem krásně. Ale...
Naštěstí moje fyzička neodpovídá váze motorky a já jí nezvedla ani ze stojánku.
Na jednu stranu se mi dost ulevilo.
Peťa si vyzkoušel svoji židli a byl nadšen.
„Tak co?“ ptal se...
„Dobře, jdu do toho, ale jen v případě, že bude červená, jinou nechci.“
Jdeme za paní prodávající a ptáme se jak jsou na tom se skútry.
„SH 125 máme jednu skladem, tu vystavenou, je volná k prodeji. A PCX 125, mají v následujících dnech přivézt 4 kusy, 3 jsou prodané a jedno je volné.“
„Jaká barva?“
„Červená.“
To je znamení, říkám si.
skútrů je teď nedostatek, lidi na ně čekají pomalu jak na nový auta a já si usmyslím, že bych chtěla červenou pecku a za pár dní bych jí mohla mít.
Jedeme domů s tím, že paní dáme druhý den vědět.
Doma samozřejmě ještě diskutujeme, o penězích a co když mi to nepůjde, budu se bát, atd. Ale v podstatě je rozhodnuto.
Druhý den volá Peťa do prodejny: „Bereme to šedý SH a červený PCX.“
Tak se Péťa stal 12.8.2021 hrdým majitelem Hondy SH 125.
A já o den později hrdou majitelkou Hondy PCX 125 zvané pecičky.
Kdo by to byl řekl, že skončíme u něčeho takového, když Péťa pár let jezdil na Intruderovi a stejně tak dlouho snil o Harleyi a já si jednu sezonu zkusila na silniční Suzuki GS500F a myslela jsem, že jako řidič už na motorku nikdy nesednu.
Ano, motorkáři budou remcat, že skútr není motorka.
Pro někoho s mojí konstitucí to motorka je a proto si na ní pořídím samolepku: „Chtěla jsem Harley, ale jsem trpaslík.“
Děkuji tímto mému milovanému, že mě nakopl, že zahodil své ego, užívá sí jizdu na stopětadvacítce a má se mnou a mým stylem jízdy svatou trpělivost.
Do Itálie na Vespa sraz sice nepojedeme, ale i u nás je krásně a my jsme za 2 měsíce najezdili něco kolem 1500 km. Kam vedli naše cesty se dozvíte zase příště.
Pokud chceš vidět starší příspěvky, přejdi do archivu příspěvků (odkaz), nebo do kategorií příspěvků (odkaz)