Dětské knihy - 2.část
23.11.2024
V minulém článku jsem psala, že jsme konečně začali číst knížky.
Jako opravdové pohádky.
Na to jsem celou dobu čekala a těšila se na to.
Průběžně jsem čas od času zkoušela číst, ale nesetkávalo se to s úspěchem a já už si říkala, že Áďa snad bude věčný prohlížeč obrázků.
Až jednoho dne přišel z pokojíčku s knížkou v ruce, že chce číst.
Adámek má ke všem knížkám volný přístup, může si vytáhnout z kterékoli knihovničky, co chce.
Akorát jsem chystala večeři, to se mi hodilo.
Řekla jsem: "To je skvělý nápad, tak teď si dáš večeři, umyješ se a v posteli Ti budu před usnutím číst."
Myslela jsem si, že to dopadne jako vždycky - začnu číst a Áďa řekne "ne, hasnout" a bude to rychlý proces.
A světe, div se, já četla a on poslouchal.
Tento přelomový den nastal 20.9.2024
Tímto tedy zavádím Adámkův čtenářský deník.
Bude to pro nás, abysme věděli, co jsme už četli a jak se nám to líbilo. A zároveň třeba i inspirace pro vás.
Budeme kombinovat knihy z naší domácí knihovny s knihami z knihovny veřejné.
Doma si knihy vybírá Adámek sám.
V knihovně zatím sama dost tápu a potřebovala bych asi osobního průvodce :-)
Tam tedy budu vybírat já.
Zatím vidím jako nejlepší cestu (pro mne), že si dopředu najdu nějaký tituly a vypíšu si ty čísla, podle kterých je dohledám v knihovně.
Chodila jsem do knihovny na základce, pak spousty let ne.
Začala jsem, když se narodil Adámek, ale nějak se nemůžu zorientovat. :-(
A co jsme tedy přečetli za září?
1. Budulínek - J.V. Pleva, veršované pohádky František Hrubín
Když Adámek přinesl první knížku k opravdovému čtení, moje srdce zaplesalo hned 2x.
Za prvé, že konečně budeme číst.
Za druhé, protože si vybral jednu z mých oblíbených pohádek.
Pamatuji si, jak jsem si tuhle pohádku četla sama, když jsem se v první třídě naučila číst.
Líbí se mi pořád stejně.
Jednoduchý, krátký příběh o Budulínkovi, chytré lišce, jejich liščatech a dědečkovi a babičce, doplněný krásnými ilustracemi.
Ano, není to žádná moderní pohádka s přesahem, ale i tak je to krásný a Adámkovi se taky moc líbí.
Příběh je rozdělen do několika kapitol, poté následuje veršovaná pohádka o Budulínkovi.
Tam jsem trochu zalitovala, že jsem si na to nevzpomněla dřív, možná by se to Áďovi líbilo v době, kdy chtěl pořád číst nějaké říkánky.
Teď už o to nestál.
Součástí knihy je ještě Perníková chaloupka.
Verzí této pohádky je několik.
V této knize je ta, která je mi nejsympatičtější.
Jeníček a Mařenka při sbírání jahod zabloudí v lese, než najdou cestu ven, začne se stmívat.
Přespí v lese a ráno narazí na louku, kde stojí dům z perníku.
V něm žije ošklivá babka a s ní tlustý dědek.
Když při snídani uslyší, že jim někdo loupe perníček, pošle líná, panovačná babka dědka, ať se jde podívat.
Dědek uvidí děti, které utíkají od chaloupky pryč.
Jak je tlustý, tak mu děti utečou až narazí do ženy, která žne žito.
Žena jim poradí cestu domů a když tam doběhne dědek, zdrží ho a nakonec ho pošle na druhou stranu.
Děti doběhnou domů, kde na ně čeká tatínek a je tu šťastný konec.
Žádné vykrmování, sedání na lopatu a strkání do pece.
I když tuhle verzi má v knize k Albi tužce.
Po klasické pohádce následuje krátká veršovaná a ta je tak krátká, že si i Adámkovi líbila a možná se jí i někdy naučí.
2. Dobrodružstí Tomáše a Alice - Marcel Marlier
Myslím, že tuhle knížku si Áďa vybral, protože na obálce jsou děti.
Nejdřív jí pár dnů jen prohlížel.
Četli jsme Budulínka.
Když jsme ho dočetli a zeptala jsem se, co budeme číst teď, řekl mi "děti."
Říkala jsem si, že tohle ho asi bavit nebude.
Přijde mi to jako knížka už pro větší děti (4-5 let).
Kniha je rozdělena do 3.kapitol - příběhů.
Tomáš a Alice staví chatu
Tomáš s Alicí se rozhodnou, že si po vzoru Robinsona postaví chatu.
Pomáhají jim s tím kamarádi a prožijí tam parádní dobrodružství.
Tenhle příběh vydržel Adámek celý.
Tomáš, Alice a strašák Slaměné srdce
Děti objeví opuštěného strašáka v poli a předstírají, že s ním jedou do kouzelné země.
Prožijí příběh, na konci se vzbudí a zjistí, že se jim oběma zdál stejný sen a pak jdou do vesnice na slavnost, kde se odehrává scéna, která se jim už jednou stala.
Tuhle kapitolu jsme si rozdělili na 2x.
Popravdě, ani já tenhle příběh moc nepochopila, natož to dítě.
Tomáš a Alice v začarované zahradě
Tomáš s Alicí jsou doma na zahradě a stěžují si na nudu.
Najednou se před nimi objeví malý králíček.
Tomáše a Alici začaruje, zmenší je a děti zjišťují, že jejich zahrada vůbec není nudná, že v ní žije spousta hmyzu, který má své starosti, radosti, zkrátka svůj život.
Tahle kapitola se mi líbila nejvíc.
Celá kniha je doplněna nádhernými ilustracemi, které nakreslil sám autor.
Na každá stránce je pár řádků textu a zbytek je barevná obrázek.
U kapitoly ze zahrady jsou u obrázku napsané i názvy hmyzu.
Samozřejmě i tato kniha je ještě po mě.
Byla vydaná v roce 1995.
3. Honzíkova cesta
Honzíkovu cestu si Adámek vybral sám.
Asi se mu líbil obrázek kluka na obalu.
Tohle vydání je hodně staré, ještě po mém nejstarším bráchovi.
Je to taky dost salátové vydání.
Přeci jen, všichni jsme jí měli jako povinnou četbu ve škole, takže něco ta kniha už zažila.
Kdo by tuhle klasiku neznal.
Obyčejný příběh kluka, který jede vlakem k babičce a dědečkovi a zažívá tam různá dobrodružství.
Knížka má různě dlouhé kapitoly.
Ale vždycky jsem musela přečíst celou kapitolu, někdy i dvě.
Tady už je přece jen víc textu. Klidně i celá stránka.
Ale zachraňují to velká písmena.
Někdy Áďa hledal obrázky a obracel mi při čtení stránky, když už se mu to zdálo dlouhý.
Samozřejmě, něco takového už dnes děti nezažijí.
Těžko někdo posadí samotné školkové dítě do vlaku, i kdyby to mělo být jen pár stanic.
Už vůbec nenechá dítě samotné běhat po vesnici, po lese.
I tak je to pro mě stále krásný příběh kluka, který jel navštívit babičku a dědečka.
A Adámkovi se taky líbil.
Myslím, že Budulínka a Honzíka jsme nečetli naposledy.
Adámek si úplnou náhodou vybral moje nejoblíbenější pohádky z dětství.
Přijde mi, že dnes jsou tyhle staré pohádky z různých důvodů zatracované a podle mě je to velká škoda.
Tak třeba někoho inspiruji aby vytáhl své poklady ze dna knihovny nebo z půdy.
Jaké pohádky jste jako děti měli rádi vy?
A jaké teď mají rádi vaše děti?
Napište mi vzkaz nebo na IG.
Mohl by z toho vzniknout zajímavý seznam, který by mohl inspirovat nás všechny.
PS: Jsem ráda, že konečně před spaním chce Adámek číst.
Nejen, že jsem se na to těšila, ale dost se i to usínání změnilo.
Dopředu se domluvíme na počtu kapitol, které přečtu.
Občas se stane, že v průběhu čtení si lehne a usíná.
Ale většinou sedí vedle mne, tulí se a pak když dočtu, položím knihu, lehne si a hned usíná.
Je to krásný rituál pro nás oba.
Blbý teda je, že se párkrát vzbudil uprostřed noci a chtěl číst. Ale nechá si to vysvětlit, tak dobrý :-)
Pokud chceš vidět starší příspěvky, přejdi do archivu příspěvků (odkaz), nebo do kategorií příspěvků (odkaz)